Jak jsme si udělali doma útulno – druhá část

Jdeme dál! Pokračování prvního dílu.

^{Foto: pinterest.com, Karen Collins}

Postel. Oba jsme se shodli na tom, že bude velká. Obrovská. Má paní razila nebesa. Souhlasil jsem a oznámil, že jdu nakoupit zásobu prachovek. Nebesa jsme tedy poslali do pekel. Dřevo? Masiv? Nebo železo? Obchodili jsme celý obchod, leželi nejméně na dvaceti postelích (rozhodně vyzkoušejte) a vybrali si až…jak že to řekl obchodník…industriální výkřik modernity bydlení. V duchu jsem úpěl, ale má paní tančila nadšením, tak jsem se nebránil.

Stoly byly jednoduché. Kuchyňský stůl v barvě krve nám padl do oka oběma, židle k nim. Nádherný kousek lidské šikovnosti. Konferenční stolek z mramoru, aby se hodil k mé zálibě vykuřování prostoru doutníky. K nim jsme pořídili polystyrénové bobky, takové ty, jak si na ně sednete a oni se vás za to pokusí spolknout. A stůl pod počítač. U těch nebylo příliš co vybírat. Všechny jsou si tak hrozivě podobné.

Následoval výběr doplňků. Lampičky, obrazy na zeď, nádobí, to s husou, má paní nasbírala po obchodě ubrusy, chňapky, příbory, ale to už jsem postával u občerstvení a popíjel džus. Odevzdali jsme vybrané dopravní službě. Přivezou to všechno za dva dny. Zítra tedy vyrážíme koupit koberce a nějaké ty spotřebiče. A víte co? Pak už nebudeme mít ani na chleba. Ale bydlet si budeme jako v paláci.