Jak jsme si udělali doma útulno – první část

Zažili jsme své první přestěhování. Vylétli jsme z rodičovského domu a usadili se ve svém. Byt 3+1 a balkónem, s digestoří a s kuchyňskou linkou, ale jinak bez vybavení. Nové bydlení! Poprvé sami! Kdo to ještě nezkusil, tak s chutí do toho.

^{Foto: pinterest.com, Karen Collins}

Pocit přátelé, pocit naprosto úžasný. Hned jsem vyběhl na balkón, jen tak, ve spodním prádle, a oslavil nový život vítězným křikem. Po radosti ovšem přišly starosti. Jak už to tak bývá. Měli jsme krásný, ale dokonale prázdný byt. Vybrali jsme spoření, co nám naši odtrhávali od huby celé dětství a vyrazili na nákupy.

Skříně a hned jsme narazili. Celou stěnu? Bytelné almary? Něco lehkého moderního? Já byl všemi deseti pro almary z bazaru. Nevím proč, ale prostě mě ta jejich mohutná existence bere. Obzvláště, když panty při otevření pořádně zavržou. Má krásná paní byla zásadně proti. Jakápak almara, zabere celou místnost, je to plné červotočů, nemoderní kus dřeva, který jí do bytu nepáchne. Půl dne jsme se o tom hádali, zapůsobil až jeden zásadní argument. Kdo se s tím bude tahat do čtvrtého patra? Zmlknul jsem a podřídil se lehké moderní skládačce, která se vešla skoro do kapsy. Můj argument, že se skříň podlomí i pod jedněmi ponožkami, neobstál.